Úvodem:

Kdo může uvolnit na korupci miliardy,  má obvykle k dispozici tým těch nejlepších poradců, právníků a mediálních spolupracovníků. Korupci realizuje desítky let propracovanými metodami, které jsou utajené a kryté množstvím zastíracích manévrů. Nelze je tedy odhalit jednoduše, těžké je předložit průkazný důkaz. Každý, kdo bude proti takové korupci bojovat, bude trpět nedostatkem peněz na odborníky a v českých podmínkách korupčního prostředí bude muset počítat s tím, že policie, státní zástupci, soudci i média budou stát spíše na straně toho, kdo takto korumpuje, tedy bránit jeho odhalení a potrestání, bohatý korumpovatel i korumpovaný  budou mít dost prostředků na mediální hanění a podávání žalob na každého, kdo se jen na možnost korupce pokusí ukázat prstem.

Proto si nikdo nedovolí hovořit adresně  o korupci, ale pouze o indíciích korupce. Budeme tak tedy činit i my. Věříme, že i tak prokážeme, že to co se zde stalo, je  pro každého slušného člověka, pro každou zemi, která chce mít vizi, nepřijatelné.

Budeme zde hovořit o důkazech,  shromážděných kampeličkami a jejich členy pro stovky soudních řízení před českými soudy, které v současné době vrcholí stížností cca 40 tisíc občanů ČR u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP). Těch 40 tisíc, kteří přesto, že jako ostatních 120 tisíc byli zbaveni přístupu k vlastním dokladům a vkladům nesprávným a nelegitimním  úředním zásahem, jehož vyvolání a realizace nesou rozsáhlé indicie korupce, dokázali shromáždit doklady nové, sdružit peníze a za cenu 7 let  nepředstavitelného strádání a vynaložení milionů korun  dokázali splnit všechny náležitosti požadované ESLP tak, že jejich stížnosti byly ESLP jednomyslně přijaty a dnes stojí před rozhodnutím.

Přesto, že poškození občané  byli stále ochotni hledat smír s vlastním státem, představovaným v té době politickou špičkou a vysokými úředníky, musel ESLP připustit, že přístup úřadů nepřipouští smírné řešení.

Argumentace:

120 tisíc občanů (s rodinami cca 500 tisíc českých občanů)  v souladu se zákonem postupně založilo a rozvíjelo zcela privátní společnosti tj. peněžní družstva, v nichž si spravovali sami své peníze, své investice. Založili  je z nuly, z vlastních, již zdaněných prostředků, bez jakékoliv privatizace, bez jakýchkoliv půjček či jiné subvence státu. Poskytovali  služby výhradně sami sobě a tedy  byli za své hospodaření a za své volby odpovědni rovněž  pouze sami sobě. Vklady měli pojištěny dle zákona a proto stát zřídil Zajišťovací fond a Úřad pro dohled, které si však rovněž občané platili ze svých peněz. Úřad byl vybaven dostatečnými pravomocemi, sektor měl své stavovské orgány Českou asociaci družstevních záložen (ČAZ).

Vše nasvědčovalo tomu, že přes nedokonalosti zákona upravujícího činnost sektoru (který zákon však myslí  na všechno ?), může být sektor družstevních záložen neboli peněžních družstev občanů, neboli kampeliček (dále jen kampeliček) úspěšný a bezpečný. Zdálo se, že nic objektivního, vnějšího  nemůže  ohrozit sektor, nic nemůže mimo vlastní schopnosti samosprávy občanů bránit  úspěšné činnosti jednotlivých kampeliček, jako  významného prvku demokratizace a svéprávnosti společnosti, jakým bezesporu kampeličky všude na světě a tedy i v ČR  byly a jsou.

Základní pravidla ekonomiky potvrzují, že každá začínající firma, tím více peněžní ústav založený na vysoce sofistikovaných činnostech z množstvím subjektů, je první 4 roky ve ztrátě, z důvodů nutných prvotních investic do vybavení a objednaných  nezbytných služeb. Kampeličky se učily jedna od druhé, neboť  nebylo téměř na čem stavět a začínalo se všude od nuly, bez půjček. Vše sektor financoval pouze z vlastních vkladů sdružených občanů a dosažených výnosů. Přesto vše sektor zaznamenal obrovský a pro všechny překvapivý dynamický růst. 

 Na počátku roku  1999, tedy po třech letech, od data, kdy mohly být kampeličky zakládány, v době,  kdy polovina  všech kampeliček působila na trhu teprve jeden rok, byly kampeličky prohlášeny médi za nejdynamičtější prvek peněžního trhu ČR a světovou organizací WOCCU označeny i ze světového hlediska za překvapivě dynamický národní sektor. Byl to obrovský a přesvědčivý důkaz schopností  obyvatelstva této země, má-li motivaci, vizi a prostor pro iniciativu.

Rok 1999 byl  koncem prvního roku zcela nové vlády ČSSD, tedy vlády bez zkušeností, ale s velkými ambicemi a pochopitelným očekáváním výhod a nelze vyloučit, že u mnoha i očekáváním  výnosů z takového dominantního postavení ve společnosti. Ale také rokem, v němž začala kauza nákupu  letadel Gripen, jak dnes uvádí i česká média, kauza s množstvím indícií rozsáhlé korupce politiků a vysokých úředníků. Do médií proniklo, jak zprostředkovatelé celého vojenského obchodu měli namalovány tabule s přehledy politiků napříč politickým spektrem i se jmény vysokých úředníků, na nichž si vyznačovali, kdo a jak byl nebo má být získán pro podporu obchodu v desítkách miliard Kč.

 Rok 1999 byl však i rokem privatizace největších českých bank, které v sobě držely podstatnou část peněžních zásob země poté, kdy  v řetězovém pádu zmizela  z českého trhu většina menších českých bank. Nechceme se zabývat příčinami pádu malých českých bank.  

Vzpomeňme však, že jejich řetězový pád byl ovlivněn mediálními zprávami o ohrožení vkladů v bankách a tím vyvolanými hromadnými výběry vkladů vkladateli. Vzpomeňme, že vláda ČR předložila parlamentu již v r.1998 v důvodové zprávě zákona 165/1998 Sb. novelizujícím zákon o bankách informaci o tom, že dle zkušeností z bank, nucené správy nikdy  nevedou k nápravě stavu, ale pouze  k likvidaci instituce a proto je povinností správního orgánu nejprve poskytnout vlastníkům prostor ke zjednání nápravy.

Jestliže nákup vojenských letadel Gripenů byl obchod v desítkách miliard Kč a jeho účastníci přiznali, že na podporu obchodu byly vyčleněny nejméně 3 miliardy Kč, tedy i na podporu s indiciemi  korupce, lze zcela  vyloučit  korupci u  obchodu v aktivech  ve stovkách miliard Kč, kterým byl nákup největších českých bank?

  Ten, kdo nakupoval tyto banky, nekupoval pouze  banky ozdravené zbavením zátěže minulého špatného obchodování  dotacemi ve výši  cca 700 miliard Kč ze státního rozpočtu. Nakupoval navíc majetek nebo vliv v obrovském množství podniků,obchodů a nemovitosti, protože většina podniků a podnikání  v ČR vznikla po roce 1989 na úvěr, nebo byla životně  závislá na  úvěrech a tedy byla zastavena bankám. Byl to tedy obchod století. Je možné si představit, že takový obchod by někdo ponechal bez jakékoliv podpory zprostředkování, když ve stejné době jiný obchodník v nesrovnatelně bez-významnějším obchodě uvolnil přes 3 miliardy na  „provize“,  tedy předpokládal, že takovou částku bude potřebovat pro „podporu“ realizace obchodu v českém prostředí?

Je jisté, že pokud někdo někoho korumpoval v miliardách korun, nebyl to nýmand, který by se nechal nachytat při předávání peněz. Korupce  (jak píší HN 1.3.07) obvykle realizuje tužby těch, kteří mají být přesvědčeni, aby jednali v zájmu korumpujícího. Prostředky tak mohou být určeny jiným, kteří realizují přání přesvědčovaných. Téměř nikdy to nejsou velké  peníze přímo  na účet politika nebo úředníka.

Připusťme spekulaci,
 že existovala korupce.

 Připustíme-li, že privatizaci největších bank v ČR mohla provázet korupce (takové podezření u polských bank začal již v Polsku vyšetřovat Sejm), protože dnes již jsou veřejně dostupné  jasné indicie jiné  korupce ve stejné době, ale v daleko menším obchodě, je zřejmé, že  by se u bank logicky muselo jednat o daleko větší peníze a splněná přání než v obchodě s Gripeny. Pokud pak někdo vydával takové finanční prostředky, chtěl mít logicky zajištěnu nejen podporu realizace obchodu, ale i odklizení všech významnějších překážek, které by hodnotu obchodu mohly snížit, nebo přímo ohrozit. Takovou překážkou se všem analytikům finančního trhu ČR  v r.1999  musely jevit kampeličky jako sektor.

  Proč? Protože kampeličky převzaly iniciativu na peněžním trhu ČR (viz tisk počátek r.1999) a jejich dynamika růstu z nuly v r.1996 na 11 miliard Kč  a na 120 tisíc klientů v roce 1999 představovala očekávaný růst na 30 miliard Kč vkladů a 250 tisíc členů v r.2000. Pokud by trend v dalších letech pokračoval, bylo zřejmé, že by se  kampeličky staly překvapivě silným tržním soutěžitelem privatizovaných bank na českém trhu, který by se pro vkladatele stal reálnou alternativou při hledání peněžního ústavu dle výnosu z vkladů, ceny, dostupnosti služeb a schopnosti mít své prostředky pod vlastní kontrolou.  (- viz údaje Úřadu pro dohled)

- v r.1999  stagnoval nárůst vkladů v peněžních ústavech. Jediný nárůst zaznamenaly vklady domácností  ve výši cca 7 miliard Kč a tento nárůst se celý uložil v kampeličkách. ( - viz statistika r 1999.)

- vkladatelé přecházeli z bank ke kampeličkám.  Materiál min. financí pro vládu ( - zpracováno v r.1999 pod.č.352/99340/99  a projednáno vládou dne  5.1.2000) považuje za nutné upozornit, že klienti vybírají vklady z České spořitelny a vkládají je do kampeliček.

- velké banky ofsajd stylem snížily prudce své úroky z vkladů z dvoumístných čísel na desetinná a kampeličky tento vývoj nestačily akceptovat. Přesto, že do té doby kampeličky prakticky kopírovaly úroky bank, nyní (1999) se kampeličky svými úroky výrazně začaly lišit od bank. Mimo toho, že se vysoké úroky  náhle výrazně odlišné od bank staly záminkou pro mediální  kritiku kampeliček, zvýšily prudce i odliv vkladů z bank do kampeliček.(viz statistika a doklady z té doby)

- finanční trh  v celém světě začal chápat, že zárukou výnosů nejsou velké korporace, ale malé podniky a hlavně domácnosti.  To však byl v té době bankami v ČR opomíjený segment trhu a dominovaly na něm kromě České spořitelny, která vznikla v 50 tých letech zestátněním kampeliček, právě kampeličky. 

- Pokud dnes největší banky v ČR po privatizaci vydělaly za rok 2006 až 38 miliard Kč, pak vydělaly především na půjčování domácnostem (HN 29.3.07)

  Pokud tedy někdo nakupoval peněžní ústavy v ČR s aktivy v hodnotě stovek miliard Kč, pokud uvolnil na podporu, tedy zprostředkování nejméně tolik co u Gripenů, musel se bát rostoucího vlivu kampeliček v ČR a zákonitě musel mít zájem na omezení vlivu kampeliček na českém trhu.

  Může po výše uvedeném ještě někoho překvapit, že  v roce 1999, tedy roce projednávání a uzavírání obchodu nazvaném privatizace bankovního sektoru, začali působit nejrůznější lidé v nejrůznějších funkcích a  institucích tak, že v důsledku jejich jednání v tomto roce a letech následujících (dokončování privatizace – nákupu bank) se náhle, a pro všechny nepředvídaně a překvapivě  objevil celorepublikový plošný  tlak na kampeličky, který vedl k pádu celého sektoru kampeliček ? Že během roku  1999 a 2000 došlo k praktickému odstranění sektoru kampeliček z peněžního trhu ČR ?

Že Zemanova vláda (ČSSD) dne 5.1.2000 schválila ( neveřejný) materiál MF, který rasantní redukci sektoru předjímal, aniž by se zabýval tím, kam peníze,  majetek a lidé  z redukovaného sektoru zmizí?

 Může někoho potom všem překvapit, že  vklady v kampeličkách z 11 miliard Kč v r.1999 v důsledku “restauračního zákroku“ úřadů a dalších institucí  klesly  na  661 milionů Kč v r. 2001, které zůstaly v těch několika  kampeličkách, které pád sektoru přežily, protože nestály za zničení ? Že tak byl překvapivě  redukován bohatý a dynamický sektor ze 100 % na 6 %  své původní kapacity ?

  Toto reálné, pro všechny nečekané a lze pojmenovat  nelegální  zlikvidování sektoru kampeliček vysocí úředníci  dnes označují před ESLP , zaskočeni důkazy poškozených občanů před ESLP, za restauraci sektoru  a součást komplexní politiky státu ! V českých médiích pak 6 let  zapírali a tvrdili, že jde o  samovolný pád sektoru rozkradeného samotnými vlastníky a jejich představiteli !

Není závažnou indicií korupce přetrvávání  pasivity úřadů při hledání nápravy vzniklého stavu i v době, kdy už úřady musely přiznat, že sektor se nerozpadl, ale byl  “restaurován“, tedy napaden a po částech nelegálně i když úředně likvidován, v rámci jakési  údajné komplexní politiky státu? Proč úřady dosud nepřiznaly skutečné důvody rozhodnutí o “restauraci“ zdravého sektoru a nastolení jakési komplexní politiky státu, o níž není nikomu nic známo? Jsou nezveřejnitelné proto, že v zahraničí by to mohlo vést k pádu institucí, podílejících se na korupci a v tuzemsku k obrovskému rozčarování veřejnosti a možným politickým pádům ?

Dnes, v r.2007, díky zahraničním novinářům, zahraniční policii a politikům z jiných zemí než z ČR  v případě Gripenů se začínají objevovat šokující indicie o poměrech, které vládnou v ČR, i když se vše označuje jako indicie korupce, nikoliv jako jednoznačné důkazy. Přitom v případě Gripenů šlo pouze s největší pravděpodobností o zbytečné utrácení miliard z peněz daňových poplatníků a splnění přání politikům a státním úředníkům, kteří takový nákup ( - nakonec pronájem) podpořili. Takové jednání je vysoce amorální a v rozporu se zákony, nedotýká se však životů jednotlivých konkrétních lidí. Jsme tak nějak okradeni všichni, každý ale jenom trochu. V případě kampeliček však, vlivem nelegálního  jednání úřadů a dalších institucí, neobvyklým a nečekaným vlivem, nepředvídatelným a nelogickým, tedy vyvolaným nějakým jiným a tak silným vlivem, že stojí nad zákony, došlo nejen patrně  ke zbytečnému utrácení miliard Kč daňových poplatníků a ztrátám zisků státu (cca 700 miliard na ozdravení bank plus  ušlého zisku - jen  ČSOB, Česká spořitelna a KB vydělaly za  rok 2006 víc než  29 miliard Kč - viz HN 1.3.07) Došlo také  ke zcizení cca 8 miliard Kč za doby nucených správ a konkurzů v kampeličkách, kdy je spravovali proti vůli občanů prakticky státní úředníci. Nejzávažnější však bylo to, že došlo  k osobním tragédiím desítek tisíc konkrétních lidí, kteří zde měli mnohdy veškeré své úspory, k osobním tragédiím v rodinách  mnoha představitelů kampeliček trestně stíhaných v procesech, které  v mnohém připomínají 50 léta. Ne náhodou úřady označují dnešní tisíce podpisů pod petice podobně jako minulý režim iniciativy občanských aktivistů. Dnešní iniciativa Charta 2007 potvrzuje, že soudní jednání probíhají v rozporu s důkazy i v rozporu se zákony. Dopady odstranění sektoru jsou navíc poškozeni všichni občané ČR, protože byli zbaveni alternativy k těm institucím, které na trhu zůstaly bez skutečné soutěže nabídek.

 Je pravda, že privatizace bankovního sektoru urychlila  příliv nadnárodního kapitálu do země  a umožnila ekonomický růst díky obrovskému nárůstu půjček jak obyvatelstvu, tak státu. Může však tato skutečnost ospravedlnit takový úpadek práva, demokracie, morálky, důvěry ve státní instituce a politiky? Kapitalismus byl na svém začátku vždy pokrokem. Proč zde jako by neuměli nebo neměli důvod  realizátoři vstupu kapitálu postupovat  jinými metodami, než lhaním, genocidou segmentu trhu i obyvatelstva, porušováním zákonů, znásilňováním práva a zneužíváním pravomocí? Tato absence morálního rozměru změnila nakonec i nárůst objemu půjček  z podpory ekonomického růstu na dluhovou past, deklasující obyvatelstvo i stát.

  Jaké existují dnes indicie  korupce, kterou jak výše uvedeno, nelze vyloučit ani u privatizace bankovního sektoru?

  Poté, kdy se začíná v průběhu r.1999 reálně jednat o podmínkách privatizace bank,  se bez jakýchkoliv důvodů  náhle projeví v médiích překvapivý růst negativních článků o kampeličkách, začínajících měnit mediální obraz sektoru z úspěšného a dynamického na nespolehlivý, nehodnověrný a ohrožený vlastní činností. Taková náhlá a nečekaná změna mediálního obrazu napříč médii u konkrétního sektoru je přinejmenším zvláštní - viz rešerše médií z té doby. Znalci ví, že takovou změnu mediálního obrazu lze objednat. Odměnou (- korupcí ) může být i velká inzerce.

 V červnu 1999 vystoupí v médiích překvapivě místopředseda vlády a ministr spravedlnosti P.Rychetský, který prohlásí, že vláda má k dispozici materiál tajných služeb policie, který hodnotí většinu vkladů v kampeličkách za ohroženou. Tuto všeobecně znepokojivou zprávu významného politika podpoří následně i druhý místopředseda vlády a ministr financí P.Mertlík. Ani stavovská organizace Česká asociace záložen (ČAZ), ani Zajišťovací Fond záložen (FOND) ani Úřad pro dohled (Úřad) přitom nemají takové poznatky, že by sektor byl ohrožen tak, aby se neuměl s problémy sám vypořádat. Naopak dílčí problémy některých záložen sektor dosud vždy  bezpečně řešil vzájemnou výpomocí.

 Následné, i když zdlouhavé vyšetřování trestního oznámení ČAZ však nakonec  prokazuje, že žádná zpráva policie neexistuje!!! Oficiální materiál MF pro vládu č.352/99340/99  rovněž prokazuje, že ztráta celého sektoru činí v r.1999  pouze 2,5% vkladů,  tedy ve srovnání s bankami vynikající výsledek snadno změnitelný na zisk snížením úročení sektoru po dobu 2 měsíců!

Tedy dva vysocí představitelé vlády, ačkoliv mohli či měli vědět, že reálný stav je v příkrém rozporu s jejich veřejným tvrzením, zveřejnili stanoviska, způsobilá vyvolat paniku vkladatelů. Je takový postup takových politiků standardní a obvyklý? A následně se jeden stává předsedou Ústavního soudu a druhý vysokým managerem Reifaisenbanky. Není to zvláštní shoda okolností ?

- policejní vyšetřování a zachycené materiály, šířené mezi novináři, o údajném ohrožení vkladů v kampeličkách, označené jako „Upozornění finanční a bankovní bezpečnosti“  datované 19.5.1999,

které patrně byly podkladem pro vystoupení Rychetského prokázaly, že tato provokace vyšla z okruhu lidí spojených s Bankovní asociací a policejní složkou SPOK (služba pro odhalování korupce). SPOK se také  významně podílel na kriminalizaci představitelů kampeliček a i v nedávném stíhání lidoveckého místopředsedy vlády Čunka, o němž se státní zástupce vyjádřil, že 30 let nezažil takovou účelovou manipulaci, se opět neblaze angažovala tato složka policie. Není to náhodou  potvrzení pořekadel odrážejících zkušenost věků, že odpověď na mnohé otázky dostanete, když si položíte otázku komu to slouží a připomenete pořekadlo, s čím zacházíš, od toho jsi umazaný?

- Následná panika vkladatelů vybírajících hromadně své vklady, přivádí kampeličky do platební neschopnosti, protože žádný peněžní ústav na světě nemůže vyplatit okamžitě vklady svým vkladatelům, má-li vyplácet úroky z vkladů, tedy z vkladů investovaných např. zhodnocováním několikaletou půjčkou. Takto uměle vyvolaná nesnáz se stává záminkou pro uvalování nucených správ na kampeličky, tedy zestátnění všech vkladů, následné zabavení dokumentace a kriminalizace představitelů kampeliček, jako odůvodnění tak tvrdého zásahu úřadů.

-  Ředitel Úřadu pro dohled, který situaci v kampeličkách zná a po vynuceném uvalení  první nucené správy na největší kampeličku v zemi nepokračuje v nucených správách, ale realizuje pouze dočasné omezení nakládání s vklady k zabránění paniky, je neprodleně MF odvolán a nahrazen novým ředitelem  Vrzalem. Ředitelem bez znalosti kampeliček, avšak bezvýhradně realizujícím již pouze  rychlé a důsledné uvalování nucených správ a okamžité podávání trestních oznámení na představitele takto napadených kampeliček.

 Takto je během dvou měsíců jednáním úřadů, bez jakékoliv možnosti vlastníků nějak reagovat, odstraněno z trhu, tedy vyvlastněno formou nucených správ 95% sektoru kampeliček. V rozporu s vládě i parlamentu známou zkušeností z bank, že nucená správa je vždy likvidační a proto je vždy nutné dát majitelům prostor pro zjednání nápravy, jsou nucené správy vydávány za jediný možný postup k ozdravení sektoru a ve všech kampeličkách nucení správci důsledně zabrání členům majitelům, obnovit činnost kampeličky.

  Je takový postup při takových zkušenostech obvyklý, standardní či restaurační?

Je obvyklé a standardní, že nikdo z nadřízených Úřadu až po ministra financí a předsedu vlády, poslance, ombudsmana  nikdo nevede Úřad k volbě jiných prostředků, i  když je navrhují  a požadují sami členové kampeliček a sdělují všem závažné a ničivé dopady nucených správ, když všichni z vlády i parlamentu ví již od r.1998, že nucená správa není náprava, ale je vždy konec organizace? Všichni komplexně zatloukají a tvrdí, že se s tím nedá nic dělat, že Úřad nikomu nepodléhá. Co to může být za komplexní politiku státu? Nenese to tak nějak komplexně indicie rozsáhlé, téměř „komplexní“  korupce?

- Čím jiným lze vysvětlit, než podezřením z korupce, že žádné kampeličce úřady nepovolily obnovit svou činnost přesto, že o to kampeličky svými členskými schůzemi, tedy svou pravou vůlí,  požádaly a přijaly opatření k odstranění všech i domnělých nedostatků? Není takové jednání indicií?

- Čím lze vysvětlit, že všechny kampeličky, napadené formou uvalení nucené správy,  měly následně zkresleno účetnictví formou “opravných položek“, zpracovaných jedinou firmou HZ Praha .s.r.o., kdy  takto zpracované podklady byly poté zneužity pro odůvodnění následných konkurzů na kampeličky? Může překvapit, že jednatel takto jednající firmy HZ Praha s.r.o. se následně stane náměstkem ministra financí, i když se následně ukáže, že je namočen i v jiném skandálním jednání?  Byla mu tak na revanš splněna jeho tužba?

- Je obvyklé a standardní, že  bez výjimky všichni představitelé  takto „regulovaných“ kampeliček jsou neprodleně  trestně stíháni a odsuzováni k bezprecedentně tvrdým trestům  za obrovské medializace, předjímající vinu ? Není to snaha umlčet a znevěrohodnit všechny ty, kteří jediní mají veškeré podklady a znalosti o skutečném stavu kampeliček? Není to snaha znemožnit a  zastrašit jakoukoliv vůli po odporu? Nejsou to vlastně politické procesy?

- Je obvyklé a standardní, že žádný z nucených správců, za jejichž “správy“, před očima bezbranných vlastníků, prokazatelně zmizelo (bylo správci  nevýhodně pod cenou rozprodáno  a vyčerpáno  náklady nesmyslných smluv) cca 70% majetku členů záložen, nebyl stíhán a všechny podněty odloženy přesto, že bylo podáno nesčetně trestních oznámení a důkazů jak jednotlivými členy, tak orgány kampeliček?

Je obvyklé, aby policie i státní zastupitelství, tak přísní a rychlí vůči představitelům záložen, vydali pokyny, že nucené správce (přesto, že se stali statutárními a nikým nekontrolovatelnými pány nad 11 miliardami majetku členů záložen proti jejich vůli) a ředitele Úřadu nelze stíhat i kdyby svou činností způsobili škody ?

Je obvyklé, aby policie české republiky, Úřad vyšetřování pro ČR, 2.odbor vydal předem metodický pokyn č.j.UVV-386/20-213-2000 (podpis vedoucí 2.odboru Plk.JUDr.Pavel Hájek)pro Úřad pro dohled a pro všechny nucené správce  ve všech kampeličkách ČR? Pokyn obsahuje podrobný dvoustránkový návod, jak mají nucení správci podávat trestní oznámení v kampeličkách, co musí trestní oznámení obsahovat a další školící pokyny předjímající trestnou činnost v kampeličkách (presumce viny)  a trestní stíhání proti jejich představitelům. Proč vydala celostátní úřadovna policie takový pokyn , lze říci navádějící k podávání trestních oznámení, tedy ke kriminalizaci, když zákon sám pro ty, kteří chtějí podat trestní oznámení uvádí, jak má vypadat? Není to plošné zahájení účelové kriminalizace, zahájení politických procesů? Zachycený listinný důkaz vyvolává podezření ze  snahy zakrýt skutečný den vydání takového pokynu. Citovaný metodický pokyn policie totiž obsahuje datum zhotovení 3.dubna 2000, podací razítku Úřadu pro dohled kam byl zaslán datum 19.dubna 2000 a obsahuje citujeme…“doporučení k obsahu trestního oznámení, které je podáváno orgánům činným v trestním řízení v souvislosti s podezřením na trestnou činnost v kampeličkách“… Toto „doporučení“ totiž obsahuje  závěry společné porady (patrně policie, pracovníků Úřadu a nucených správců) konané v objektu Ministerstva vnitra  23.dubna 2000! Tedy tři týdny před konáním samo o sobě podivné a neobvyklé „společné porady policie a nucených správců“ již existuje metodický pokyn, jako  údajný výsledek této společné  porady. Dost obvyklé?

Je obvyklé, aby po té, kdy poškození občané požádají ministerstvo spravedlnosti o přezkoumání postupu konkurzních soudců u podezřelých konkurzů kampeliček, vstoupilo do konkurzního řízení státní zastupitelství nikoliv jako dozorující orgán, ale přímo jako účastník řízení? Aby  písemně konkurznímu soudu ještě před tím, než soud pravomocně rozhodl, vyjádřilo svůj názor, že považuje již předem případný konkurz za správný? Není to nepřípustné zasahování do samostatného a nezávislého soudního řízení?

Není to vlastně pokyn soudu, že sice je zde dohled, ale ten podporuje jednoznačně konkrétní směr rozhodování soudu ? Je to u konkurzů obvyklé

- V ČR je známo, že jednotlivé soudy, a to jak soudy různých stupňů, tak na různých místech republiky, zcela různě vykládají stejné zákony. Má to snad být projev jejich nezávislosti. V roce 2000 a dalších, kdy se začaly kampeličky a občané z poškozených kampeliček obracet na soudy,  se náhle stalo něco v českém soudnictví  v těchto letech zcela neobvyklého. Všechny soudy všech stupňů na celém území ČR a to včetně soudu Ústavního jednotně odmítly projednávat žaloby volených statutárních orgánů kampeliček s odkazem na náhlý a neobvykle jednotný výklad zákona a to, že žaloby může podávat pouze statutární zástupce kampeličky a to je nyní nucený správce, proti kterému však žaloby směřují !!! To vše přesto, že  ESLP i český soud již dávno rozhodly, že jsou-li orgány organizace, na kterou byla uvalena nucená správa přesvědčeny, že byla uvalena neoprávněně, mají právo na přezkoumání nezávislým soudem. Toto právo je zakotveno i v Ústavě a mezinárodní Úmluvě.

- Může překvapit, že i Ústavní soud vedený stejným, výše zmíněným  P.Rychetským, odmítl bránit tato ústavní práva a tedy odmítl přístup představenstva i kontrolní komise kampeliček  k soudům? Není tohle přesvědčivá a zdrcující indicie?

Odborná  celostátní konference právníků konaná dne 10.11.2004  na Právnické fakultě v Brně na téma Výkonná moc v Ústavním systému ČR takový postup soudů vůči  voleným představitelům kampeliček označuje za příklad odmítání práva a přístupu k právu, tedy  jako nejhorší protiústavní čin (viz sborník).  Je toto v právním státě a demokratických poměrech obvyklé?

- Proti jakémukoliv bezpráví  má být dle nejvyšších právních norem Úmluvy a Ústavy možné hledat u soudu ochranu a žádat soud o přezkoumání. Proti bezpráví českých soudů však, jak postup kampeliček prokázal, neexistuje v ČR žádná účinná obrana. Co se stane, až občané zjistí, že obracet se na české soudy je dobré pouze proto, aby se tak splnila nutná podmínka pro projednání kauzy před ESLP ?

  Není taková indicie  korupce zdrcující zjištění?

- Je obvyklé, že po mnoha letech marných soudních žalob v ČR, teprve až když se schyluje před ESLP k odsouzení státu za tak rozsáhlé porušení práv a odsouzení k vysokým náhradám vzniklých škod, náhle překvapivě Nejvyšší soud ČR uznává právo volených orgánů na podávání žalob na nucenou správu?

  Není tak účelově českými úřady (kolikrát už) vytvářen předpoklad, aby ESLP nemohl rozhodovat o náhradách škod? Není tak ESLP vytírán českými úřady a soudy zrak, když v ČR je náhle tato otázka před soudy ČR otevřena poté, kdy všechny stupně českých soudů opakovaně již odepřely představitelům kampeliček přístup k právu ? Není to ovlivňování nezávislých soudů ve snaze vše vrátit před české soudy, kde exekutiva již prokázala, jak závislými je umí učinit ?

   Není to snaha vše vrátit před závislé a zdlouhavé české soudy po zjištění, že právo by u nadnárodního, patrně opravdu nezávislého soudu, mohlo dostat průchod?

-Nedávno Ústavní soud ČR rozhodl ve věci soudkyní žalované novinářky, za její kritiku soudkyně, odsuzující disidenty.Svým nálezem vzkázal soudcům, že soudci neměli (nemají) soudit dle špatných zákonů, neměli podléhat politickým tlakům, ale měli soudit spravedlivě, nebo svléci talár. Tehdejší soudci se pak brání, že považovali soudy za souzení kriminální činnosti nikoliv za politický proces.

A co dnešní  soudci, soudící údajnou kriminální činnost managerů kampeliček v těch kampeličkách, které prokázaly členskými schůzemi svou pravou vůli a postavily stát před desítky soudů a nakonec před ESLP ve Štrasburku? Jsou-li trestní oznámení podávána na představitele kampeliček  úřady a jejich kolaboranty až po té, kdy došlo ke konfliktu bránících se proti zásahu úřadů s úřady. Jsou-li  trestní procesy proti řádně zvoleným managerům vedeny, i když souzení mají i nadále podporu těch, které měli poškodit. Jsou-li korunními svědky proti obviněným nucení správci, za jejichž spravování došlo k zlikvidování kampeliček. Jsou-li znaleckými posudky a svědky vyvraceny a zpochybněny obvinění. Jsou-li termíny trestních řízení a argumentace odůvodnění rozsudků vázány na termíny a argumentaci úřadů před ESLP. Přetrvává-li v politických kruzích i státních institucích k tomu zřízených absence jakékoliv snahy po objektivním porovnání tvrzení zainteresovaných úředníků s předkládanými důkazy. Přetrvává-li podivný a neobvyklý  postup soudů v navazujících  civilních žalobách a stížnostech. Přetrvává-li v médiích jednostranná medializace stíhaných, aniž by se mohli stíhaní odpovídacím způsobem  vyjádřit. Mohou po tom všem dnešní soudci i nadále tvrdit, že to nejsou politické procesy, ale kriminální případy? Nemají radě svléknout talár než se dopouštět bezpráví a soudit nespravedlivě?

V čem se liší tito a tehdejší soudci? Kdo je dnes způsobilý upozornit soudce, že právě stojí před volbou soudit spravedlivě, nebo odložit talár.

- A co ostatní účastníci těchto procesů? Policisté, vyšetřující v kampeličkách statutární představitele kampeliček, vyšetřující a odkládající trestní oznámení členů kampeliček na nucené správce a dozorující státní zástupci, soudci soudící civilní kauzy kampeliček a v rozsudcích odůvodňujících své rozsudky. Kolik jich bylo následně povýšeno, kolika byl zvýšen plat ? Pouze ty případy, o kterých dnes již víme, jsou vážnou indicií. A ty, které na odhalení teprve čekají?

- Pokud ani všechny tyto indicie neobvyklého jednání, tedy jednání, které nese indicie korupce politiků a státních zaměstnanců nestačí, pak snad ještě jedna indicie. Jediným kdo oficiálně přiznal, že obdržel 10 milionů Kč za poradenství (zprostředkování) při privatizaci České spořitelny byl tehdy opoziční politik MUDr  Macek. Tolik dostal opoziční politik. Kolik museli dostat politici a úředníci , kteří nebyli opoziční, ale vládní, kteří skutečně o obchodě rozhodovali a vytvářeli pro něj podmínky? Je tak nepřímo potvrzeno, že i  při privatizaci bank museli mít připraveni aktéři dostatečně velké peníze pro „podporu obchodu“ ve stovkách miliard. 

- Bylo to neuvěřitelně kruté období pro desítky tisíc občanů ČR, kteří byli zasaženi „indiciemi“ vyvolávajícími silné podezření z rozsáhlé korupce v jejimž důsledku docházelo k tak neuvěřitelně  neobvyklým,nelegálním a proto v mnoha případech nezákonným jednáním úřadů, soudů i politiků.Jsou li 50 léta nepřijatelná, protože byla krutá pro pouhé ideologické důvody, jak bude hodnocena výše zmíněná dnešní krutost, která byla s největší pravděpodobností pouze koupená?

   Závěrem:

 Dnes  stojí představitelé již dvou kampeliček, představující  desítky tisíc občanů žalujících  stát před ESLP, když české soudy zcela selhaly a výše uvedené poměrně jasně vysvětluje proč. Před ESLP se již dostávají i jednotliví občané a nelze vyloučit, že se k nim přidají další. Hrozí tak státu přes všechna kličkování a oddalování, odsouzení k desítkám miliard náhrad za úřady způsobené škody . To nemá pouze materiální rozměr, ale především  duševní, morální rozměr, když občané se mohou dobrat  ochrany svých práv až v zahraničí. Mnoho to vypovídá o poměrech v naší zemi i o občanech, kteří strpí takové poměry,   i těch, kteří je vytváří svou praxí. Vše vůči občanům a své zemi realizují na svých postech opět pouze čeští občané, nikoliv okupační mocnosti.Nelze proto lamentovat nad nemorálností těch, kteří si patrně za velké peníze koupily dobrý obchod i bezohledné odstranění překážek. Je třeba se zamyslet nad tím, co jsme každý udělali proti tomu, aby  správa naší země i  občanská společnost tak hluboko klesla, když to vše umožnila a připustila.

V konkurzních řízeních zlikvidovaných kampeliček stojí desítky tisíc občanů před soudy a konkurzy nelze ukončit pro stálá úmrtí (značná část kampeličkářů byli důchodci) a v nedohlednu končící dědická řízení.

Vysocí úředníci zastupující stát svázaní tím, co  vše se již událo, vrší a  hrotí dále bezpráví včetně nespravedlivých trestních rozsudků, z obav, co vše by se mohlo stát, dojde-li k odhalení a medializaci, jak to vlastně všechno bylo.

Výše popsaným nebyl jen na nějakou dobu zcela paralyzován sektor, který mohl výrazně přispět ke stabilizaci společnosti a zvýšení ekonomické svobody občanů naší země.

Odstranění  možnosti reálné svépomocné občanské alternativy v peněžních službách mělo i další následky.Zcela se mohl změnit dřívější přístup peněžních institucí ke klientům. Namísto garantování vkladů a výnosů a soutěže, kdo lépe klientům vklady zhodnotí, nové úročení vkladů zlikvidovalo motivaci k úsporám a vehnalo klienty do fondů, kde nikdo nemusí garantovat ani výnosy, ba ani vklady. Ceny za služby v podmínkách, kdy jiné služby nejsou, vyletěly do astronomických výšek a nesčetných forem.

Naše země se zadlužila do výše 856, 1 miliardy Kč,(v r.2002 - 10 miliard) když pouze za poslední půlrok 2007 se dluh zvýšil o  53,6 miliardy a každý občan(včetně důchodců a  dětí) tak ručí státu za jeho dluhy ve výši 84 tisíc Kč. Pouze roční úroky z těchto dluhů státu  činí 40 miliard a jsou dvojnásobné, než v r. 2000. České domácnosti se mezi tím stačily zadlužit na 584.1 miliardy Kč. To již není podpora růstu, ale mrhání prostředky a dluhová past,vyhneme-li se slovu úvěrový podvod, protože nikdo dnes není schopen předložit záruku bezkolizního splacení všech takto vzniklých  dluhů.

O tom, že většina produktivních majetků v ČR je již v zahraničních rukou netřeba hovořit..Proto přesto, že ekonomika roste, státu chybí stále více prostředků, neboť roste ekonomika zahraničních majitelů a výnosy jdou převážně  mimo území země.

Teprve nyní se začíná hovořit o dluhové pasti, o nutnosti učit děti nezadlužovat se, o ochranářských opatřeních zemí Evropy bránících prodeji  „rodinného stříbra“, o tom, že Německo jako vedoucí země EU chce v r 2008 vyrovnaný rozpočet od všech zemí EU.

Fondy pak právě v r. 2007 prokazují, jak snadno mohou proměnit úspory v hromadu bezcenných papírů. A to v nich údajně mají češi už 300 miliard Kč vkladů.

Úpadek morálky se projevil i jinak. Trestní stíhání se stalo komoditou, tedy předmětem obchodování, jak uvádí i tisk. Zatímco v r 1998 činil počet trestních stíhání ekonomické kriminality  4 000 případů  ročně, pak v r. 2002 to bylo již 22 500 případů a v r. 2006  bylo stíhaných 110 000 bez udání, kolik z nich za údajné ekonom. delikty. ČR se tak zařadila mezi země, kde je nejvíce zavřených na počet obyvatelstva.

A privatizované banky? Českou spořitelnu, která byla údajně před bankrotem, koupila Erste bank, sama v té době v ekonomických potížích. Po té kdy Erste bank již  jako vlastník České spořitelny koupila sama sebe, tedy svou českou pobočku, začala neprodleně dosahovat zisku a  prudce expandovat v  celé východní Evropě, kde koupila  spořitelny na Slovensku, v Maďarsku a kdoví kde ještě. Kdo a proč šířil před privatizací zprávy o bankrotovém stavu České spořitelny, když její koupě tak zázračně postavila na nohy jak Erste bank tak Českou spořitelnu?

Dle časopisu Týden v prvních volbách po privatizaci financovala privatizovaná Česká spořitelna volební kampaň vlády(Koalice a ČSSD)  půjčkou ve výši  147 milionů Kč, když předtím oběma stranám darovala po 5 ti milionech Kč. Byla to odměna za privatizaci? V r. 2007 (HN1.8.07) zveřejnily, že Komerční banku majitelé koupili za 40 miliard Kč , když měla údajně hodnotu 67 miliard a dnes má hodnotu 150 miliard, Českou spořitelnu koupili za 19 miliard, když prý měla hodnotu 37 miliard a dnes má hodnotu 138 miliard,ČSOB koupili za 40 miliard, když údajná hodnota byla 61 miliard a dnes je 185 miliard Kč.

 Kdo tedy na všem vydělal a kdo prodělal, čemu všemu stály kampeličky v cestě, není třeba ani komentovat.

Je ostudné, že se na postupu českých úřadů a médií  nic nezměnilo ani po volbách, tedy ani po změnách v politické odpovědnosti vlád. Stále úřady hledají řešení v zatloukání a represích namísto hledání nápravy, smíru či odpuštění. A média, působící v ČR, i když jsou jediným zdrojem alespoň nějakých informací, které však musí čtenář hledat mezi řádky, nepůsobí již dlouho jako hlídači demokracie, ale jako obchodní jednotky, řídící se hesly náš zákazník, náš pán. Zákazníkem však nejsou čtenáři a diváci, ale inzerenti.

Kauza kampeliček tak odkryla, jak na tom v naši zemi skutečně jsme, a že je toho mnoho, co je třeba změnit. Potvrdila tak vědecký poznatek, že kdo je skutečně kdo poznáte, až vznikne konflikt. Potvrdila také, že banky, politici a soudci jsou jako oheň. Velmi potřební a užiteční. Ztratí-li však nad nimi lidé kontrolu, stávají se nepřítelem, ničícím vše. Jak potvrzuje lidové rčení: jsou dobrý sluha, ale špatný pán. 

Z materiálů Analytické skupiny CKC-OS